„I am agree“ a další klasické české chyby v angličtině

Většina těchto chyb vzniká ze dvou návyků: čeština nepotřebuje pomocné „do“ a jedno slovo v ní často pokryje dvě anglická. Dvanáct vět níž ukazuje, co se v nich opravuje.

Některé věty zní česky tak přirozeně, že je napíšete bez zaváhání. Teprve při kontrole se ukáže, že v nich sedí český vzor. U každé z dvanácti vět jde o jeden návyk, a ten se dá odnaučit za jedno odpoledne.

Proč to Češi pletou

Čeština nepotřebuje pomocné sloveso. Otázku udělá intonací („Rozumíš?“) a zápor částicí „ne“ („Nerozumím“). Angličtina na obojí nasadí „do“: „Do you understand?“ a „I don't understand“. Rodilý mluvčí by sice vynechání „do“ rozuměl, věta by ale působila poněkud neotesaně. Například „you understand?“ zní v češtině asi jako „já hlad“.

I agree with you.

Souhlasím s vámi.

„Agree“ je sloveso. „Am“ k němu nepatří, stejně jako k „understand“ nebo „need“.

Druhý návyk je překlad slovo od slova. „Souhlasím“ je jedno sloveso a anglické „agree“ taky. Jenže čeština má vedle toho spoustu vět typu „jsem hladový“ nebo „jsem unavený“, kde „jsem“ zůstává. U „agree“ se pak „am“ přidá, protože ho tam čeština slyší.

I am hungry.

Mám hlad.

Tady „am“ patří, protože „hladový“ je přídavné jméno. Právě tenhle vzor se přenáší na „agree“.

I am 25 years old.

Je mi 25 let.

Věk se vyjadřuje slovesem „be“. Tvar „I have 25 years“ vzniká z českého „mám 25 let“.

Sloveso navíc

Během doučování jsem často slýchal „I am boring“ ve chvíli, kdy se člověk nudí. Věta přitom říká, že nudu působí on sám. Rozdíl drží koncovka: „-ing“ popisuje, co působí, „-ed“ co cítíte.

I am bored.

Nudím se.

Koncovka „-ed“ ukazuje, co prožíváte. „I am boring“ znamená, že s vámi lidé zažívají nudu.

This film is boring.

Ten film je nudný.

Tady „-ing“ sedí, protože film působí nudu na vás.

I have lived in Brno since 2019.

Žiju v Brně od roku 2019.

Se „since“ se používá předpřítomný čas, tedy „I have lived“ nebo „I have been living“. Průběhový tvar „I am living“ se „since“ nesedí.

Chybějící pomocné sloveso

Otázka bez „do“ a zápor bez „don't“ je nejčastější dvojice problémů. Vzor je jednoduchý: když ve větě není „be“, „can“, „will“ ani „have“, otázka i zápor si pomocné sloveso berou.

What does this word mean?

Co to slovo znamená?

V otázce stojí „does“ a sloveso zůstává v základním tvaru: „mean“, ne „means“.

I don't understand.

Nerozumím.

Zápor nese „don't“. Samotné „not“ po podmětu angličtina nepoužívá.

I don't have any money.

Nemám žádné peníze.

Čeština má ve větě dva zápory („ne-“ a „žádné“), angličtina jeden. Druhý zápor se mění na „any“.

Předložka navíc

Třetí skupina vzniká u sloves a frází, které si v češtině předložku žádají a v angličtině ne. Patří sem i „home“, které po slovese pohybu předložku nebere.

I go home.

Jdu domů.

„Go to school“ předložku má, „go home“ ne. „Home“ v této větě funguje jako příslovce.

He is at the meeting.

Je na poradě.

U akce se používá „at“. „On the meeting“ vzniká z českého „na“.

Can you explain this to me?

Můžete mi to vysvětlit?

„Explain“ chce nejdřív věc a potom osobu s předložkou „to“. Čeština má osobu hned u slovesa.

Tabulka shrnuje všech dvanáct vět na jednom místě. Hodí se jako kontrola před odevzdáním textu nebo před zkouškou.

Dvanáct vět v kostce

ŠpatněSprávněProč to vzniká
I am agree.I agree.„Souhlasím“ je jedno slovo, tak se „jsem“ neplete. „Agree“ je taky sloveso, „am“ k němu nepatří.
I have 25 years.I am 25 years old.Česky roky „máme“, anglicky jimi „jsme“. „Have“ znamená vlastnit, a roky se nevlastní.
What means this word?What does this word mean?Otázka potřebuje pomocníka, který nese čas a osobu. Tady je to „does“, sloveso zůstane v základu.
I not understand.I don’t understand.Čeština dá před sloveso „ne“ a hotovo. Angličtina potřebuje „don’t“, samotné „not“ nestačí.
How do you call it?What do you call it?Česky se ptáme „jak to nazvete“, angličtina se ale ptá na věc: „what“. „How“ se ptá na způsob.
I am boring.I am bored.„-ing“ je to, co nudu působí (film), „-ed“ to, co cítíte vy. S „I am boring“ jste ten film vy.
I look forward to see you.I look forward to seeing you.Tady je „to“ předložka, ne infinitiv. Po předložce jde vždy „-ing“, stejně jako po „in“.
He is on the meeting.He is at the meeting.Česky je člověk „na“ poradě. Angličtina bere „at“ jako bod: jste tam v tu chvíli, ne na povrchu.
I go to home.I go home.„Home“ tu neznamená budovu, ale směr – „domů“. Předložka patří k místu, ne ke směru.
I am living in Prague since 2015.I have lived in Prague since 2015.Děj začal v minulosti a běží dál. „Since“ je signál, že se neuzavřel, proto „have lived“.
Can you explain me this?Can you explain this to me?Česky „mi“ stojí hned u slovesa. Angličtina chce nejdřív věc a osobu až s „to“.
I don’t have no money.I don’t have any money.Čeština zápor sčítá („ne-“ a „žádné“), angličtina ho bere jen jednou. Druhé „no“ je „any“.

Když si nejste jistí

Tyhle věty porozumění nebrání a nikdo vás kvůli nim neodbude. V písemné práci ale tvoří vzorec, který hodnotitel vidí na první pohled. Když si nejste jistí, ověřte si celou větu ve slovníku – u slovesa i s předložkou, kterou má.

Časté otázky

Proč Češi říkají „I am agree“?

Čeština má „souhlasím“ jako jedno sloveso a „jsem hladový“ jako sloveso s přídavným jménem. Anglické „agree“ se plete s tím druhým vzorem, a tak se před něj přidá „am“. Správně je „I agree“.

Jak poznám, kdy věta potřebuje „do“?

Když v ní není „be“, „can“, „will“ ani „have“, otázka i zápor si pomocné sloveso berou. „You like it?“ a „I not understand“ proto znějí jako přeložená čeština.

Jsou tyhle chyby vážné?

Porozumění většinou nebrání. V písemné práci a u zkoušky ale tvoří opakující se vzorec, který hodnotitel vidí na první pohled, a právě opakování ho stojí body.