Kdy se používá ve vztažných a přívlastkových větách who
a kdy which
?
Pojďme se podívat na jednu z nejběžnějších chyb v angličtině. Konkrétně rozlišování mezi vztažnými zájmeny who
a which
. Jak víme z češtiny, vztažné vedlejší věty jsou takové, které rozvíjí hlavní větu. Tedy se k ní nějak vztahují. V takových případech používáme zájmena např. která
nebo který
. Pokud si vyhledáte který
v česko-anglickém slovníku, naleznete nejpíše překlad which
. To je správně, ale... Nebyla by to angličtina, aby to bylo tak přímočaré.
Rozdíl mezi who
a which
Zájmeno who
používáme u lidí a zvířecích mazlíčků. Učebnicová definice by byla ...pokud je podstatné jméno hlavní věty, kterou vztažná vedlejší věta rozvíjí, člověk nebo zvířecí mazlíček, používáme who.
Juliet is the only one who helps me out at home.
Juliet je jediná, kdo mi doma pomáhá.
Juliet je živoucí žena, musíme použít who
.
Naopak which
se nám bude hodit pro věci a zvířata jiná, než domácí mazlíčky. Sám se řídím tímto: pokud to dýchá má to jméno, je to who, jinak which.
Our dog Dusty, who is 10, likes me a lot.
Náš 10letý pes Dusty mě má moc rád.
Dusty je sice pejsek, ale je náš mazlík a bereme ho jako člena rodiny. Použijeme who
.
The sheep which broke the fence and ran away was found.
Ovce, která rozbila ohradu a utekla, byla nalezena.
Jedna ovečka z velikého stáda jméno nemá, takže správně je zde which
.
Ale pozor. Pokud je vztažné zájmeno hned před podstatným jménem, ke kterému se vztahuje, použijeme vždy which
.
If you are not sure which person to call, ask your boss.
Pokud si nejsi jistý komu zavolat, zeptej se svého nadřízeného.
Chceme sice zavolat živému člověku, ale vztažné zájmeno je hned před person
; takže musíme použít which
.
V otázkách dáváme vztažné zájmeno na začátek věty a řídíme se podle stejných pravidel.
Who won the school contest?
Kdo vyhrál školní šoutěž?
Which country do you like the most?
Kterou zemi máš nejradši?
Bonus
Jak je to s čárkami? Aneb určující a neurčující vztažné věty
Určující vztažné věty (defining relative clauses) jsou takové, které blíže určují podstatné jméno v hlavní větě. Nepíšou se v nich čárky kolem vztažné věty, protože je klíčová pro smysl celého celku. Pojďmě si to ukázat na příkladu.
The director who filmed the movie Where Eagles Dare is my favourite filmmaker.
Režisér, který natočil snímek Kam orli nelétají, je můj oblíbený filmař.
Neuvádíme sice konkrétně jméno režiséra, ale blíže ho určujeme jako autora filmu Kam orli nelétají.
Všimněte si, že ve větě výše nejsou žádné čárky. Vztažná vedlejší věta totiž tvoří celek, který nelze rozbít. Jak to zjistíme? Prostě ji odeberme; dostaneme Režisér je můj oblíbený filmař.
, což je nesmysl. Takže čárky nepíšeme.
Naopak je to ale u neurčujících vztažných vět (non-defining relative clauses); ty poskytují více informací o postatném jménu hlavní věty. Jsou nepovinné, takže je vždy píšeme s čárkami. Můžeme si to opět vyzkoušet, prostě vztažnou větu vypustíme.
Brian G. Hutton, who filmed the movie Where Eagles Dare, is my favourite filmmaker.
Brian G. Hutton, který natočil snímek Where Eagles Dare, je můj oblíbený filmař.
Opět si všimněte čárek. Co se stane, když vypustíme vedlejší větu? Dostaneme Brian G. Hutton je můj oblíbený filmař.
To dává smysl samo o sobě, takže vedlejší větu obalíme čárkami, protože je zcela navíc. V angličtině to funguje stejně.
Tajná zbraň v podobě that
a something that
U určujících vztažných vět (defining relative clauses) můžeme nahradit who
nebo which
slovem that
.
The lemonade which we drank in Spain was very good.
Ve Španělsku jsme ochutnali výbornou limonádu.
Ve spojení se something
dokonce musíme that
použít.
I have something that you might find interesting.
Mám pro vás něco, co by vás mohlo zaujmout.
Pokud bychom místo that
použili which
, věta by v angličtině vyzněla asi takto: Mám pro vás něco, který by vás mohl zaujmout.