Neurčité, určité a nulové členy v angličtině - a, an, the

Členy jsou něco, co našim posluchačům přibližuje podstatné jméno, o kterém mluvíme. Používají se skoro před každým podstatným jménem v jednotném tvaru (kromě výjimek, ale o nich později). V češtině členy nemáme, možná proto nám dělají takové problémy; možná vás ale utěší, že si je pletou lidé prakticky všech úrovní angličtiny. Rozhodně dává smysl jim věnovat trochu péče, protože mnoho vtipů v anglicky dabovaných filmech a seriálech využívá slovní hříčky právě s členy.

Co anglické členy vyjadřují a jejich použití

Začnu na první pohled nelogicky od konce, ale myslím, že snáze pak pochopíte další výklad. Členy musí být vždy před podstatnými jmény jednotného čísla (kromě výjimek). Pokud náš posluchač doteď neví o věci, o které mluvíte, použijete neurčitý člen (a nebo an). Proč? Protože o dané věci nikdy neslyšel, je to pro něj něco neurčitého. Tím, že řeknete a nebo an mu ji přiblížíte. V následující konverzaci se k ní pak můžete vrátit pomocí určitého členu the.

Když si to rozebereme dopodrobna:

• a restaurant v první větě říká našemu posluchači Dávej pozor, mluvím o restauraci, kterou neznáš..
• The food na začátku druhé věty vyjadřuje Šla jsem se do restaurace najíst, to jsi snad pochopila. Bavíme se pořád o té jedné restauraci. Takže když teď zmiňuju jídlo s určitým členem the, mělo by ti dojít, že mluvím o jídle, které jsem si tam objednala.
• the restaurant pak říká Teď používám určitý člen the, protože je to ta stejná restaurace, o které jsem ti říkala v předchozí větě..

V češtině byste nejspíš řekli známému “Byli jsme včera v restauraci, měli to tam celkem dobrý.”. Všimněte si toho to v druhé větě. Kromě atmosféry a obsluhy tím zahrnujeme i jídlo - a to je přesně the food v našem příkladu. A teď jdeme na konkrétní členy blíže.

Neurčité členy a, an (indefinite articles)

Použití jsme si objasnili v předchozí sekci, tak už jen stručně. Pokud chci posluchači říci o nové věci/místě/povolání… (zkrátka podstatném jménu), používám a nebo an. Které z nich závisí na vyslovované počáteční hlásce následujícího slova:

• a se používá, pokud následující slovo vyslovujeme se souhláskou na začátku: a car, a book, a table.
• an se používá pro samohlásky: an orange, an apple, an hour.

Pozor na slova začínající na H

Záleží totiž, jestli se H vyslovuje nebo ne. Pokud ne, musíte použít an. Nejčastěji narazíte na chytáky:

• an hour (vysloveno jako aurh)
• an honor (anrh)
• a history (his-th-rhy)

Pomnožná podstatná jména

U pomnožných podstatných jmen (ice, light) můžeme člen nahradit pomocí some (nějaký, trochu).

Anebo použít ne-pomnožnou verzi podstatného jména. Např. zaměníme led (ice) za ledovou kostku (ice cube).

Určitý člen the (definite article)

Určité členy omezují podstatná jména na jednu konkrétní věc. Na rozdíl od neurčitého členu se dá použít i pro množná a pomnožná podstatná jména. V mluvě opět rozlišujeme první vyslovovanou hlásku následujícího slova:

• the, vyslovováno /ðə/. Připravte se na vyslovení D, povolte ústa a vyslovte ho. Pokud následující slovo začíná na souhlásku, použijete tuto verzi the
• the, vyslovováno /ði/. Vyslovte měkké D výše a přidejte za něj í. Používá se pro samohlásky.

Členy a přídavná jména

Nehledě na počet přídavných jmen, při určení členu se řídíte pouze pomocí první hlásky slova následující člen.

Nulový člen (zero article)

V některých případech je správně člen úplně vynechat. Obecně jde o situace, kdy je dané podstatné jméno velmi obecné označení nebo jediná věc na světě, a nelze ji zaměnit s ničím jiným. Schválně si všimněte, že před zvýrazněnými podstatnými jmény není žádný člen:

Závěr

Tento výčet není úplný, např. geografické názvy jsou kapitola sama o sobě. Jak jsem psal v článku Jak se učit nová slovíčka, i tady platí - čtěte co nejvíce. Podvědomě si zapamatujete, kde jste člen viděli a kde ne.